To vám budu vyprávět příběh, který se stal ještě za doby, kdy můj děda žil, a asi tomu nebudete ani věřit, co se stalo. Děda pracoval na železnicích a za skvělou a úžasnou dobře odvedenou práci dostal dům, do kterého se samozřejmě i s mou babičkou nastěhovali. A představte si, co se nestalo. Já jsem tehdy byla ještě malá, kolik mi tak mohlo být? Asi šest let si myslím, ale nejsem si úplně jistá, protože to bylo už docela dávno.. Tak jednou jsem takhle byla na návštěvě u babičky a dědy, samozřejmě i s mamkou. Babička popíjela kafe a děda seděl na gauči, mamka taky a společně si všichni povídali. A co se stalo najednou? On někdo nechal asi otevřené dveře na zahradu, jinak si to nedovedu vysvětlit, ale prostě přímo k nám přiběhla myš.
Taková docela tlustá, je zvláštní, že tohle si pamatuji, jako kdyby to bylo včera a mám na to docela vtipné vzpomínky. Tak ta myš samozřejmě přiběhla a všichni jsme se jí lekli. Prvně zareagoval děda, který se tu myš snažil chytit, nakonec díky Bohu vyběhla zpátky na zahradu, protože se asi lekla. Ale od té doby řekl, že asi bude muset někam dát takovou tu pastičku na hubení myší dezimex. A taky že si musíme dávat pozor a že nemáme otvírat dveře a nemáme na to zapomínat, protože ta myš proklouzla jakoby nic a málem jsme si toho ani nevšimli, kdyby nepřiběhla před nás.
Jenže ona přiběhla. A v ten moment jsem se trochu bála, ale když jsem viděla dědy, jak rychle utíká, tak mi to vlastně začalo připadat i vtipné a škoda, že jste to neviděli, to byste se taky zasmáli. Já si teda nepamatuji úplně všechny zážitky z dětství, ale zrovna tenhle mi utkvěl v hlavě, vlastně ani nevím proč. Ale je to krásná vzpomínka. Věřím tomu, že kdyby tu děda byl (bohužel včera to bylo devět let, co umřel), tak by se tomu se mnou zasmál. Ale už je snad na místě, kde je mu lépe.